Heideterrier Moritzburg | Naši psi

Heideteriér

Rasa „Heideteriéra“ byla vytvořena přibližně v roce 1970. Za „otce“ heideteriéra jsou považování Hans Werner Jahnke, Karl Heinz Markhoff a Adolf Mennerich.

Hledali loveckého psa, který by byl větší než německý lovecký teriér nebo foxteriér a při hledání černé zvěře podával velmi dobrý výkon i v obtížném terénu a za ztížených podmínek, např. v rákosí nebo při vysokém sněhu a nezabrousil by do každé nory. Teriér měl být klidné nátury a nebýt nervní, jak někdy lovečtí teriéři bývají. Měl by být dostatečně tvrdý a ostrý, aby nekompromisně dokázal nemocnou svini vzít do tlapek a předvést. Pes měl být hlasitý na stopě a řídit se pokyny vůdce. Proto se ti tři rozhodli k užitkovému křížení z lovecky nadaného airedale teriéra a německého loveckého teriéra s vynikající schopnosti držet stopu. Pozdějším smíšením s bulteriérem získali ještě tvrdší psy se silnějšími nervy. Přimíchán byl i tehdy břitký irský teriér se silnými nervy. Byl stvořen HEIDETERIÉR.

Heideteriér, který byl zpočátku považován pouze za honiče černé zvěře, projevil ale naplno i jiné lovecké vlohy a schopnosti. Někteří lovci ho proto nasazovali jako psa pro aportování nebo honiče. Heideteriér se díky svému vynikajícímu nosu využívá též u policie, jako pes vyhledávající drogy, výbušniny nebo osoby. I mantraileři si jsou vědomi dobrého čichu heideteriéra a využívají tuto rasu jako psa pro vyhledávání osob. Heideteriéři nejsou uznáni FCI, VDH ani JGHV, proto heideteriér nemá stanoven oficiální standard. O to nešlo ani „otcům“ heideteriéra. K páření byli používání heideteriéři, kteří v praxi přesvědčili a byli zdraví. U psů, kteří v praktickém lovu nefungovali, se neprováděl odchov. Aby příbuzenská plemenitba nebyla příliš vysoká a k získání čerstvé krve byli ke křížení zahrnování i DJT, BT a IT.

Bohužel v současnosti je spousta neseriózních chovatelů, kteří bezhlavě páří všelijaké heideteriéry, aniž by měli dostatek informací o jejich původu a výkonu. Této rase to velice škodí, protože tak mnozí pouze produkují psy a komerčně využívají dobré jméno heideteriéra. Někteří nehrají s otevřenými kartami, co se týče spáření, bez rozmyslu kříží hedeteriéry s jinými rasami a lžou kupci ohledně původu. To nevyznívá ve prospěch heideteriéra.

Heidetriér je pes hlasitý na stopě a ve většině případů i dobře stopu drží, s velmi dobrými vlastnostmi slídiče. Loví ostře, s rozumem a je silně orientován na vůdce. Má silné nervy, je vyrovnaný a má velice dobré sociální chování, proto jej lze velice dobře chovat jako psa do smečky nebo v rodině s dětmi. Má velice silný pud „will to please“.

Je středně velký, mezi 45 – 55 cm, typicky pro teriéra atletický a se svalnatým tělem, rovnýma nohama, silným nůžkovým stiskem, sklopenýma ušima s drsnou, středně hrubou a hladkou srstí. Heideteriér se vyskytuje v barvách černo-červená, někdy méně někdy více výrazné pálení, ohraničené pálení a červená. Hmotnost se pohybuje mezi 15 a 25 kg.

Facit: Heideteriér je lovecký pes se srdcem a rozumem a je tak spolehlivým a jistým doprovodem lovce a zcela bezpečně SPECIALISTOU NA ČERNOU ZVĚŘ!

Velice zajímavý a doporučeníhodný článek o heideteriérovi vyšel v roce 2014 v “Deutsche Jagdzeitung”.

Airedaleteriér – označovaný také jako král teriérů

Airedaleteriér je odvážný, nebojácný a velice ostražitý pes. Je to robustní, zdravá a temperamentní psí rasa, patří k užitkovým psím rasám a dříve byl známý pod názvem „válečný pes“. Např. v rusko-japonské válce 1904 -1905, v první a druhé světové válce proslul díky své odvaze, spolehlivosti a věrnosti jako sanitární a hlásný pes. Byl také velice ceněn jako služební pes u policie, při ochraně hranice a u celníků.

Rasa airedale teriéra vznikla v polovině 19. století v hrabství Yorkshire ve střední Anglii. Airedale se zde používal především jako lovecký pes. Mezi jeho hlavní úkoly patřilo především vodní lov a aportování.Přesný původ nelze dnes již přesně rekonstruovat. Existuje domněnka, že rasu tvoří teriér z regionu střední Anglie a vydrař. Zprvu z ne příliš vzhledného teriéra se vyvinul elegantní teriér s velkým švihem.

Airedale teriér se i dnes hojně používá jako lovecký pes. V Německu je jako doprovod lovce znám méně, ale v Americe, Srbsku, Polsku, ČR a Maďarsku je jako lovecký pes používán hlavně při lovu pumy, mývala, divokých prasat a k aportování.

Německý lovecký teriér (DJT)

Na konci první světové války vystoupili několik rázovitých mužů z tehdy na členstvo početného klubu Foxterrier Club, aby se začali věnovat výhradně loveckému výkonnostnímu chovu. Těmito třemi muži byli Rudolf Frieß, Walter Zangenberg a Carl Erich Grünewald.

Díky náhodě obdržel Zangenberg 4 černo-červené teriéry, kteří měli pocházet s čistě plemenného foxteriéra. Tito čtyři psi položili základ chovu německého loveckého teriéra. Šikovným zkřížením se starým anglickým velšským teriérem se podařilo dát vzhledu rasy pevné kontury. Při volbě plemene byl kladen velký důraz na schopnost sledovat stopu, tvrdost a potěšení z vody. Německý teriér je všestranně použitelný lovecký pes, kterého v žádném případě nelze chovat pouze doma nebo na dvoře.

Chovatelé německého loveckého teriéra kladou velký důraz na lovecké využití, stálost, ochotu k lovu, neohroženost a nízkou citlivost.